Joe Klamar je výraznou, ba výjimečnou osobností současné fotoreportáže. Šéfreportér Agence France Presse zodpovědný za činnost fotografů středoevropského zastoupení této tiskové agentury je neustále na cestě mezi svou kanceláří ve Vídni a domovem ve slovenských Nízkých Tatrách, když zrovna nepokrývá některou z aktuálních světových událostí. "Ročně dělám několik měsíčních reportáží, řadu čtrnáctidenních a týdenních akcí, velké politické summity, světové sportovní šampionáty a samozřejmě bezpočet drobností ze střední Evropy – nejdelší čas, kdy jsem se vůbec neviděl s rodinou, bylo sedm měsíců," říká. "A když ve světě dojde k něčemu neočekávanému, pařížská centrála mojí agentury obvolává své kmenové fotografy se stručnou otázkou "Kde jsi a kdy ti to letí?", takže když se chystám na focení sjezdového lyžování v Rakousku, pro jistotu přibaluji i kraťasy, kdybych náhodou měl o dva dny později skončit třeba v Thajsku. Během pěti dnů jsem často projel i pět zemí." a přesto je to právě tento nadmíru vytížený agenturní fotograf, který se nikdy nesníží k rutině a vždycky fotografuje "trochu jinak", a tak se stává autorem špičkového obrazového zpravodajství s vysokou estetickou a emoční hodnotou. Standardní situace se vždycky snaží zachytit odlišně. Využívá k tomu kombinaci přirozeného děje, světla, úhlu pohledu, momentálních atmosférických podmínek, použitého objektivu, kombinace času a clony. Promýšlí dopředu možné situace, kompozice. Nikdy nearanžuje. I davové euforie velkých událostí dokáže řešit s nadhledem, umanutý svým cílem: "Papež, nebo prezident, okolo statisíce lidí… a já s rozesmátými ústy ustavičně drmolím ,Excuse me, excuse me' Když už to nemůžu vydržet, nasadím sluchátka s hudbou, předstrčím před sebe dlouhý objektiv jak hlaveň a jdu." Někdy ho událost citově hodně zaskočí, jako pohřeb šesti set těl, která byla po válce v Jugoslávii nalezena v masovém hrobu ve Srebrenici. "Ta tíživá atmosféra na mě dodnes doléhá…" Výsledkem Klamarovy posedlosti fotografovat za všech okolností vždycky "trochu jinak" je úspěch jeho snímků u čtenářů světových periodik a řada ocenění, jako třeba titul "Fotografie roku", který získal v soutěži Czech Press Photo 2009 za svůj známý "minimalistický" snímek dvou prezidentů - Baracka Obamy a sochy T. G. Masaryka nad pražskými věžem i v mlžném oparu.
Joe (nar. 1965, původně Jozef) Klamar pochází z Jasné v Nízkých Tatrách na Slovensku. V mládí se kromě fotografování věnoval závodnímu lyžování, v osmnácti přesídlil do Bratislavy a pracoval jako asistent kamery Československé televize. V r. 1987 během zájezdu do Jugoslávie emigroval přes Rakousko do Kanady, kde prošel různými zaměstnáními od myče aut přes poslíčka s pizzou po natěrače trubek v rafinerii. Pak, ze dne na den, se vším skončil a začal studovat fotografii a výtvarné umění na Medicine Hat College, spolupracovat jako fotograf s místním deníkem a poté s agenturou Canadian Press, listem Winnipeg Sun a agenturou Reuters. Koncem 90. let se vrátil na Slovensko, kde jeho kanadská žena provozuje horský penzion a on se stal šéfreportérem Agence France Presse pro oblast střední Evropy. Pro tuto agenturu zaznamenává dění nejen ve svém regionu, ale po celém světě. Je držitelem řady ocenění soutěže Czech Press Photo včetně hlavní ceny – titulu Fotografie roku 2009. Fotografuje převážně fotoaparáty Nikon D3 a Nikon P6000.
